Eduard Nepříčetný o předtančení Homěnebra Bollywood Dance

Intervijuk: Klára Madejová, začínající avšak velice nadějná spisovatelka

Na její otázky odpovídal: Eduard Nepříčetný, profesionální vymetač plesů, sběratel spoře oděných krásek a kritik plesových předtančení

(před přečtením rozhovoru doporučujeme shlédnout video komentovaného předtančení)

„Mistře, jak se Vám líbilo předtančení dívek z taneční skupiny Homěnebra Bollywood Dance a co si o něm myslíte?“

„Bylo to velmi působivé a okouzlující, zejména to houpání boky a házení zadkem, zvláště uvážíme-li, že některé z tanečnic zadek vlastně vůbec nemají.“

„Jak to myslíte?“

„No například Verča tuto část těla zcela postrádá. Ale skvěle to maskuje.“

„Jsou to břišní tance, ve kterých – jak z názvu vyplývá – jde především o břicha. Proč tedy hovoříte o hýždích?“

„Jde o celkový dojem. Když Markéta hodí zadkem, má to prostě efekt. Když hodí zadkem Verča, má to taky efekt, i když je to – jak všichni víme – vlastně jen kamufláž. A co se týče Míši, ta se může vrtět jako nudle v bandě, ale fakt, že zadek nikdy neměla, nemá a mít nebude prostě skrýt nedokáže. Ale musím jí zase přičíst k dobru její oduševnělý a naprosto přirozený výraz.“

„A co Anča, na tu jste zapomněl.“

„Ach ano, slušnej průměr, řekl bych. Zadek má akorát, jen s ním málo hází.“

„Nesmíte jí to mít za zlé, není to tak dávno, co jí psycholožka Radima učila házet po chlapcích očkem a posléze kovadlinou, nemá zkrátka ještě takovou praxi.“

„Aha. Tak to mi zřejmě uniklo. Tyhle pořady já nesleduji.“

„Takže se Vám představení nelíbilo?“

„Líbilo. Kostýmy byly také velmi efektní. Nikdo netušil, jak Veronice mohly za tak krátkou dobu v zákulisí narůst vlasy až po zadek. Škoda, že před návratem do sálu ještě navštívila kadeřnici a nechala si ten slušivý ohon ustřihnout.“

„Mělo podle Vás představení nějakou slabinu?“

„Snad jen málo totožných pohybů v choreografii, ty jsou u tanečních skupin velmi důležité. I tak ale musím říct, že vystoupení na diváky velmi zapůsobilo. Jednomu pánovi vedle mě dokonce způsobilo výron.“

„Co prosím?“

„Ano, při pohledu na Markétin bok, tuším, že to byl levobok, upadl ze schodu a způsobil si výron kotníku.“

„Ach tak. Myslíte si, že oděvy tedy byly až příliš odvážné?“

„Ne, řekl bych, že byly přiměřené, ale u tak kontroverzního publika lze vždy očekávat rozporuplné reakce. Nicméně kdyby se děvčata měla více zahalit, moc bychom z toho tance neměli. Přece jen břišní tanec ve skafandru není to pravé ořechové. I když by si zase přišli na své fanoušci Hvězdné Brány…“

„Myslíte si, že ve vystoupení chyběl i nějaký ten mužský element?“

„No, svou roli tam rozhodně sehrál číšník, který s lehkým pohupováním v bocích vytrvale roznášel knedlo-vepřo-zelo. Vnesl tak do celé podívané trochu živočišného dojmu. A vlastně i rostlinného, bylo tam i zelo.“

„A vaše celkové shrnutí tohoto kulturního zážitku?“

„Bylo to příjemné, ale myslím, že tam byly určité rezervy. Holky rozhodně nepředvedly vše, co dovedou. Těším se na další představení a věřím, že tentokrát mě naprosto posadí na zadek.“

„Obvykle snad sedíváte na hlavě?“

„Nikoliv, obvykle stojím. Většinou však na cizí noze, měřím totiž pouze 157 centrimetrů a abych na předtančení viděl, musím si k tomu trochu dopomoci.“

„Dobrá mistře, budeme Vás příště očekávat i se štaflemi.“

„Děkuji. Těším se.“

„Je zde ještě něco, co byste na závěr děvčatům doporučil?“

„Ano. Určitě by Vám prospěla propracovanější a dynamičtější choreografie. Neuškodil by ani nějaký zajímavý a originální prvek, který by oko diváka pobavil, například přemet, provaz, vykloubená páteř a podobně. Aničko, víc házej zadkem, kovadlina nestačí. Markéto, ty raději víc zadkem neházej. Mám sice kurz první pomoci, ale příště bych to jistit nemusel. Nashledanou.“